Pohádka o hladovém chameleonovi

V hlubokém zeleném pralese žil malý chameleon jménem Theo. Byl to zvláštní chameleon – jeho ocásek se kroutil jako otazník a barvu měnil podle nálady. Ale měl jeden problém: neuměl chytat mouchy. A to je pro chameleona docela potíž.

Jeho jazyk byl moc pomalý, a když už konečně vystřelil, moucha byla dávno pryč. Ostatní chameleoni se smáli a říkali: „Theo bude první chameleon, co se živí listím!“

Theo ale věděl, že listy nejsou pro něj. Jednoho dne se tedy vydal do lesa, že si najde pomoc.

Prvně potkal lenochoda. Ten se houpal na větvi a pomalu žvýkal list. „Mouchy? Neznám. Ale zkus být trpělivý,“ zívl a znovu usnul.

Pak potkal opičku, která mu chtěla pomoct, a zavěsila mu na čelo kokos. „Když budeš stát dost dlouho, moucha si sedne, a pak… bác!“ Ale kokos spadl, a Theo byl akorát otřesený.

Už to skoro vzdal, když uviděl starou sovu sedět na větvi. Ta na něj koukla a řekla: „Víš, Theo, možná se jenom díváš špatně. Zkus najít místo, kde je spousta much, a pak se nehýbej. Uč se pozorovat. Chytání není o rychlosti, ale o načasování.“

Theo si sedl u tůňky, kde to bzučelo jako na letišti. Přestal se vrtět, soustředil se a… PLESK! První moucha byla jeho. Pak druhá. A třetí!

Od té doby byl Theo mistr v chytání. Sice nikdy nejrychlejší, ale zato nejtrpělivější. A trpělivost, jak víme, přináší ovoce. Nebo mouchy.

Dobrou noc, ať se ti zdá o zeleném lese a modrých jazycích!