Pohádka o pejskovi, který se ztratil

Byl jednou jeden malý chlapeček jménem Hynek. Měl moc rád svého pejska jménem Max. Max byl bílý jako sníh, měl černý flíček na oušku a radostný ocásek, který se vrtěl skoro pořád.

Jednoho dne si spolu hráli na louce za domem. Hynek házel klacík, Max běhal, a sluníčko svítilo. Ale pak… Max uviděl zajíce a rozběhl se za ním! Běžel, běžel a běžel — a najednou nevěděl, kde je. Louka zmizela, Hynek byl pryč, a kolem byly jen stromy a cizí cesty.

Max se ztratil.

Chvíli seděl a kňučel. Pak si řekl: „Ne, nesmím se bát! Hynek mě určitě hledá. A já se mezitím podívám, co tu je.“

První noc strávil v boudě u starého včelaře. Ten mu dal misku mléka a řekl: „No páni, copak jsi zač?“

Druhý den šel Max dál a potkal toulavou kočku. Ta ho naučila, jak najít cestu podle pachů a jak se vyhnout blátivým loužím.

Třetí den pršelo, ale Max našel přístřešek v dřevěném altánku v parku. Tam ho našla paní pošťačka a dala mu sušenku.

A pak, čtvrtý den, slyšel známý hlas. „MAXÍKU!“

Byl to Hynek! Běžel naproti, smál se a měl slzy v očích. Max skočil do jeho náruče a olízl mu tvář.

„Už tě nikdy nepustím z dohledu!“ smál se Hynek a mazlil ho, „a udělám ti nový obojek s cedulkou, aby tě každý poznal.“

A Max vrtěl ocáskem tak rychle, že by snad mohl i vzlétnout.
Dobrou noc a hezké sny!